---

Pravda, Metloš duní na dva bicí kopáky rozkročené pěkně do V, Introš obdobné basové dunění produkuje skrze dvě dlouhozdvihové šachty, opatřené buchary rozměrů nepodobných květináčům pojímajícím palmy vzrůstů větších než středních. Kromě toho je Introš pořád ještě, jako česká žena, „krev a mlíko“, prostě mašina ze železa. Emkovou patnáctkou Suzuki rozmělnila nabídku mezi velkými M1800, popř. C1800 (C jako Classic s koly krytými kapucami namísto sporťáckých lízátek) a malými sourozenci M800 či C800. M1500 patří do rodinky sportovních cruiserů, jde-li tato kategorie vůbec takto nazvat. Stavba tomu nasvědčuje: akorát výkonný, docela pružný a točivý motor, velmi tvrdý a poměrně kvalitní podvozek s USD trubkami, celkem pevný rám a superbikové obutí. To vše je ale zabalené pod naprosto luxusní mašličku zpracování. Chromu je na motorce tak akorát, žádná třpytící se ohavnost, navíc je podle mého hodnocení „absolutní kvality“. Povrch je rovný jako hladina Brčálníku za úplného bezvětří a lesklý, s jiskrou jako odraz noční luny v dívčích očích slzou zmlžených. Tahle motorka má prostě styl a vychování. Umí jízdou ukolébat, ale i pěkně rozehřát. Líbí se něžnému pohlaví a neněžnému „ho“ tak trochu prodlužuje. Inu, velký chopper byl vždycky ego-pumpička.

Motor *******
Kompromis. M1800 je nabroušenec, C1800 už menší (jede citelně míň) a nová M1500 je nastavená tak nějak na výkonový střed. Motor by ze svého objemu dostal šťávy mnohem víc, nicméně Suzuki jej udělala jako kompromis mezi sportovním a nůďo režimem. Čili motor zatahuje v celém svém rozsahu přibližně stejně. Jelikož přístrojovka není obdařena otáčkoměrem, můžu se jen domnívat, v kolika otáčkách se motor cítí nejlépe a ve kterých méně lépe. Každopádně bublat můžete skoro od volnoběhu, pokud nebudete chtít dragsterovat. Uprostřed se véčko cítí velmi uvolněně, neprodukuje žádné nepříjemné vibrace, jen nahoře se nepatrně rozbrní. Díky dlouhým kvaltům se roztáčí skoro do nekonečna, ale bez agrese a radikálního zápřahu jako u většího big-brothera M1800, který se v horních otáčkách vzteká jako superbike. Převodovka je tvrdší, především zařazení 1 z N a také 1 – 2 vyplodí tleskanec jako nešetrné spřahání železničních vagónů. Měkce, rychle a bezspojkově funguje až zamlaskávání 3 - 4 – 5, což se už dá využít při vyjížďce k získání slušného švuňku. Test Intrudera 1500 probíhal vlastně souběžně s focením čtenářského testu KTM 990 SM T, drželo se místy slušné tempo, a přestože jsem se s Intruderem nadřel nepoměrně víc (taky
jsem během vyjížďky vrátil přírodě poměrně hodně železa z nízko položených ploutví), dalo se štrúdlu kátéemek obstojně držet.

Podvozek *****
Konstruktéři podvozků u chopperů mají svázané ruce. Musejí se vejít do mnoha parametrů a jedním z hlavních je vzhled. Cruiser má nějakou linii a cpát do klasiky hliníkové deltaboxy se, pokud nechci vytvořit sci-fi vobludu, nehodí. A z trubek se toho moc víc ani s PC, neřku-li s výtvorem applovitým, zkonstruovat nedá. Dlouhý rám drží docela dost dobře, ale je pravda, že na limit se dá dostat snadno. Jakmile začnete závodit, v zatáčkách od 130 – 150 km/h výš pocítíte při zásahu do rejdů nebo přehopsnutí nerovnosti neklid a dlouhé cyklické podélné kývání stroje, které vás ale nevyžene mimo silnici. Zdá se být neškodné jako dítě ukojené zmrzlinou. Nicméně, to už jste v zatáčkách většinu ucouranců i na funbikách a supersportech zesměšnili. Jde to, jen musíte hodně vysedávat, abyste posunuli těžiště dovnitř zatáčky, jelikož motorka kvůli nízko položeným ploutvovitým stupačkám sklopit nejde. I tak jsem ale zadní gumu zlehka ochlupatěl u hrany, takže sportu přístup povolen. Jak USD vidlice, tak zadní „softail“ kývačka ustávají díry velmi sumóvitě, tvrdě. Naučil jsem se při spatření „neobjetelné“ díry zatnout břicho – jediný způsob, jak nemít po hodině nadýmačku a po roce v sedle vředy.

Brzdy *****
Když jsem Intrudera přebíral, hned první brzdění mě málem stálo vykolejení tramvaje - jak mě mašinfíra viděl, hned ohýbal výhybku. Přední brzdové desky totiž nejevily žádný náznak spolupráce ani při vyloženě agresivním nástupu. „Kua, to není možný, dyk 1800 brzdil parádně...“ Během asi sta kilometrů při svižném tempu se ale brzda parádně rozbrzdila, páčka chce sice určitý tlak, ale brzda přední kolo spolehlivě zastaví i ve vyšší rychlosti. Musíte si zvyknout, že kolo už klidně stojí, ale motorka kvůli setrvačnosti stále ještě jede. Obecně vzato brzdí M1500 tak akorát.

Ovladatelnost *****
Všecko těžké leží deset čísel nad zemí, takže se můžete šnečit klidně dvacet a pořád máte nohy na stupnách a nevrávoráte. Otáčení se dá díky rozumnému rejdu a dobře udělané stopě a úhlu vidlice podnikat i na normálně široké silnici, a to bez šourání nohou. Stačí jen nepatrně přidat plyn a jemně spojčit. Ve vyšších rychlostech je znát, že pneu šíře 200 mm tolik neovlivňuje stabilitu na podélných nerovnostech jako dvěstěčtyřicítka na větším M1800, na kterém je uhlídání přímého směru na podélných vytlačeninách v městském asfaltu fyzicky dost náročné. V zatáčkách motorka díky váze drží jako přibitá, slušně brzdí, z kruháče akceleračně driftuje, všechno je ale potřeba dělat včas. Jakmile netrefíte dobře stopu, nemáte moc možností korekce. Zaprvé než se něco na vaši žádost stane, tak to kvůli třem metrákům trvá, zadruhé nemáte možnost víc klopit, rám brousí hned, což mě jednou málem poslalo na ucho. No a kdo jezdí kochačku, je úplně v pohodě, protože ovládat Intrudera není vysilující.

Město ****
Musíme rozlišovat město a město. Pakliže pojedu na Introšovi skrz normálně zasycené město, nebudu mít žádný markantní problém. Motorka je ovladatelná, nízká, stabilní, má slušný rejd. Jakmile ale zůstanu někde trčet v zácpě, přestávám se usmívat. Přece jen, kila jsou kila a nějaké to manévrování mezi auty dá zabrat. Velké plus má ale motorka za stabilitu a také za jemnou spojku a motor, který svou kulturností i městskou tlačenici velmi usnadňuje.

Cestování ***
Záleží, jaká je vaše představa o cestování. Pakliže nasednu, nasadím 90 – 100 a jedu, nebudu mít problém skoro s ničím. Pokud ale chcete držet třeba +/- 140, bude vás bolet několik svalových skupin. První je břicho, jelikož nohy jsou ze stupaček svlékány ven a nahoru, takže je musíte neustále tlačit dopředu. K tomu vás vítr od pasu nahoru lámu
dozadu, a navíc, páka zadní brzdy trčí nad stupačkou tak nešikovně, že musíte mít špičku boty pořád namířenou od motorky, čili vám po půl hodině svižné jízdy začne noha v kyčli křečovat. Pozice v sedle vypadá nesmírně pohodlně, ale ve skutečnosti je vítr jejím nepřítelem. Kdo zvolí na výlety klikaté silničky se slušným asfaltem, kde se robustní podvozek může předvést, zažije velmi příjemné okamžiky.

Sport *******
Nebojíš se? Vítej do klubu. Nasedni, ohřej, vysedávej do zatáček, zpraž kolegy na supersportech... Musíte Introše pochopit. Jakmile se tak stane, nebude vám připadat divné jet s ním rychle. Všechno trvá dlouho, musíte se vším kalkulovat dopředu, nesmíte se plést. U lehké motorky máte čas měnit stopu a brzdit, kde se vám zlíbí, Introše musíte do zatáčky přesně nasměrovat a s dobře zvolenou rychlostí ji vykroužit. Mě to taktizování děsně bavilo.

Výkon/cena ******
Za svou cenu poskytuje Intruder sice docela spartánskou výbavu, nicméně je to čistá a nádherně zpracovaná mašina, která bude hezká i za spoustu let. Ucelenost, přehlednost, nepřeplácanost. A hlavně kvalitka. Ať už zmíněný chrom, nebo materiál, na kterém chrom drží, opracování jednotlivých komponentů... Podle mého soudu, a to nejsem přesvědčený čoprista: fungující, krásná a osobitá motorka.

Dodatek: Když o Introšovi píšu, jak se vodí v zatáčkách a jak brzdí, nemusíte koulet očima, co že je to za mantáka, jenž na čopra nepatří, protože přece „na cruiseru se jezdí kochačka“. Já to vidím jinak – pokud i takováto motorka zvládne sportovní nasazení, tak o to lépe zvládne i běžnou relax jízdu, bez extrémů a adrenalinu. Navíc, když to ta mašina dovede a je tím jedinečná, proč to nezdůraznit. A všem opravdovým požitkářům a vychutnávačům pomalé jízdy s větrem ve tváři omluva :-).

Fotogalerie

---