Nebe a Peklo

Babí léto jak vyšité. Poslední záchvěv letního počasí v plné kráse. Tak vypadalo letošní ...

Celý článek »
Táhni a srůstej

Vytanul mi bezděky na mysl citát z jedné cimrmanovské hry. Příkaz náčelníka Varlovi Frištenskému ...

Celý článek »
Jan Rameš
Text:
Jan Rameš Fotografie:
David M. Bodlák

Chuligáni

Ducati Monster 1100 vs. KTM 990 Super Duke

Tento článek vyšel 10. září 2009
v ČMN 36, na straně 4, v rubrice TEST

Koupí těchto motocyklů nepřispějete ani na chudé děti v Africe, ani k světovému míru a už vůbec ne ke klidu ve vaší ulici. A dost možná na sebe po prvním svezení zjistíte něco moc ošklivého. Je-li ve vás aspoň ždibíček chuligána, Super Duke i Monster ho z vás dostanou! 


Chuligáni

Protože tyhle dva stroje patří do „té druhé“ skupiny motorek. Té, která by emočně labilním jedincům, v běžném životě sedlajícím stroje první skupiny (spolehlivé, praktické a mnoha jinými způsoby nudné), měla být buď zakázána nebo podávána v kontrolovaném prostředí místo psychofarmak.

„ Posaz na Monsteru je výrazně sportovní s tělem v předklonu, Super Duke je překvapivá "sedačka" ”

Manekýn nebo drsňák
Monster je praotcem téhle kategorie. První generace, která vydržela ve výrobě neuvěřitelných 15 let, už byla trochu vyčpělá. A tak tady letos máme generaci druhou, prakticky od píky novou a s designem, který se buď hodně líbí (hlasuju pro), nebo jej pravověrní Monsteristé zatracují. Tak jako tak, tohle je prostě jiné svezení!
Super Duke se přihlásil do boje o přízeň psychopatů v roce 2005, ovšem hned se usadil na špici. Od roku 2007 je v oběhu druhá generace s větší bandou, nižší spotřebou a ne tak nervním podvozkem. Zatímco Ital je prostě manekýn, Rakušan sází na drsné hrany. Mimochodem, jeden nejmenovaný americký guvernér a herec-kulturista pochází právě z „ésterajchu“, u nich se tyhle tvary asi nosí…

gal_3_72.jpg

Jak se sedí
Monster 1100 je do značné míry identická s menší 696, co se pocitu „na místě“ týče, jenom registrujete vyšší sedlo. Papír říká, že o 40 mm, a váš rozkrok říká, že sedlo není tolik skloněné a tudíž sjíždíte na bandu méně. Stejně je ale lepší jezdit v kůži – v džínách se občas musíte hodně zapřít koleny o jinak nádherně tvarovanou nádrž, abyste v trenkách neměli velikonoční vajíčka… Každopádně malý Monster má sedlo opravdu nízko a jedenáctka „tak normálně“, což vychází ze zaměření: 696 je jasný girl-bike, 1100 totální chuligán.
Posaz na jedenáctce je výrazně sportovní s tělem v předklonu, ale už to není k řídítkům taková dálka jako dřív – cítíte, jak je celá motorka výrazně kratší. Stupačky jsou v optimální výšce, ale úplně jedničkové to není – u předchozích modelů S-R jsem nadával, že nemůžu pravou nohu dát na špičku, aniž bych nekopal do svodů výfuků a stupačky spolujezdce, u novinky mi obě paty od sebe roztahuje rozšiřující se držák stupaček obou. Ergonomicky je ale jedenáctka daleko nad úrovní starších modelů a plně na úrovni roku 2009. Jen mě to pobavilo…
Super Duke je překvapivá „sedačka“ s opravdu vysokým tuhým sedlem a užšími řídítky, stejně jako na Monsteru kónickými hliníkovými. Posaz je uvolněnější a z první dobrý ani tolik neláká k rychlé jízdě. Přístrojová deska sestávající z ručičkového otáčkoměru a digitálního displeje není zdaleka tak sexy jako bíle podsvícený celodigitál Ducati, funkčně nemám výhrad ani k jedné.

„ Zatímco Ital je prostě manekýn, Rakušan sází na drsné hrany ”

Krouťák na rozdávání
Vzduchem chlazené dvouventilové véčko Ducati ve starší litrové i novější jedenáctkové (nyní poprvé i v Monsteru) verzi znám dost dlouho na to, abych tušil, co mě čeká. Tenhle motor nemá papírově koně, ale pokaždé neználky překvapí, jak hutně táhne v nejčastěji využívaných otáčkách. Ovšem tentokrát jsem se i já šel zeptat, co s tím v Itálii udělali, protože v takovémhle naladění jsem jej ještě nezažil!
Tohle není uhlazený chod japonských čtyřválců: popojíždění v koloně kolem 2000 otáček je za trest, jedenáctka sebou škube jak epileptik, a stejně tak opatrný rozjezd bez plynu vám osladí okamžitým zdechnutím. Prostě vás donutí, abyste ten plyn přidali - a má vás v hrsti, protože od té chvíle se nerozjedete jinak než s předním kolem v luftě (ta lehkost, s jakou panáčkuje na požádání, je neuvěřitelná) a budete okázale ignorovat všechny rychlostní limity, protože krouťák v oblasti mezi 4000 až 6000 je návykový.
Omezovač zasahuje už v nějakých osmi tisících, ale ani to nevadí, zpřevodování je dostatečně dlouhé, abyste nemuseli moc řadit – na šestku při 5000 jedete 150 km/h. A stejně jako na starší verzi, i na novince je tato rychlost pohodová, což je mezi naháči věc nevídaná. Až nad 170 jsem se začal cítit mírně nekomfortně…

gal_4_72.jpg

Sportovní dědictví
Super Duke má moderní srdce s vodním chlazením a čtyřmi ventily na válec a podle toho se také chová – baží po vysokých otáčkách a když překročíte 7000 a začnete využívat jeho téměř o čtvrtinu větší výkon, pochopíte, „co všichni na těch kátéemkách mají“. I tady se však setkáte se škubáním – zatímco u Ducati bych jej připsal na vrub samotnému motoru, tady je na vině vstřikování.
Sportovní dědictví u značky, která ještě donedávna dělala jenom závoďáky, je evidentní, čemuž odpovídá i zlehka jdoucí přesná spojka a podobně kvalitní převodovka. Ta je zase nakvaltovaná hodně nakrátko, pěti tisícům otáček odpovídá na šestku 130 km/h a do té doby pořád řadíte a cítíte se hodně sportovně. Vzpřímený posaz a minimální aerodynamická ochrana ovšem znamená, že na déletrvající jízdu nad touto hranicí musíte mít patřičně vyvinuté krční svalstvo. A vyvinutá by měla být i vaše peněženka, až půjdete tankovat, protože zatímco u Monstera se mi i při svižné jízdě silně nepředpisovými rychlostmi podařilo spotřebu stlačit k neuvěřitelným pěti litrům, Super Duke při dokonce lehce pomalejším vejletění nebral pod 6,5.

gal_5_72.jpg

Tlumiče řízení, prosím!
Podvozky obou strojů tvoří příhradové rámy a nastavitelné odpružení. Po důkladném seřízení na standard (nějaký hračička asi z nudy točil kolečky a šrouby sem tam a wépéčka kátéemky jsou docela citlivá) se tady jeví v mírně lepším světle právě Super Duke, ovšem, a za to zaslouží Italové velikánskou pochvalu, Monster se mu hodně lepí na paty. Super-vévoda je optimálně tuhý a stabilní, i když tlačíte na pilu, Obludník přeci jen občas projeví svou živočišnost. Oběma bez rozdílu by potom velice slušel tlumič řízení.
V čem je rakouský stroj definitivně lepší, jsou brzdy. Oba motocykly mají výbavu „vše radiální“, ovšem zatímco u KTM jste z citlivosti a účinku brzd přímo nadšení (na tom si tahle značka zakládá), v případě Ducati se jedná jen o průměr. Škoda, že esková verze nemá jako u Hypermotardů monobloky z 1198, Monsteru by moc slušely.

gal_6_72.jpg

Zdání klame
Postavili jsme proti neoficiálnímu králi dvouválcových sportovních naháčů od KTM novou generaci motorky, která tohle všechno začala. Zdálo by se, že podstatně slabší prastarý vzducháč nemá proti sofistikovanému sportovnímu vodníkovi sebemenší šanci a nic na tom nezmění ani nový podvozek. Jenomže ono to vůbec není tak jednoznačné.
Protože on ten prastarý vzducháč je překvapivě akceschopný a zatímco u Super Duka vás zážitky čekají až v horním pásmu otáček (berte to s rezervou, mluvíme o litrových dvouválcích), kde jej musíte udržovat řazením, u Monstera vystačíte s jedním kvaltem a krouťáku máte pořád dost. Navíc jste na něm tak nějak samozřejmě rychlí, díky dlouhým kvaltům a dobré aerodynamice, kdežto na KTM už tou dobou máte pocit, že něco hrotíte.
A pak je tady ještě jeden faktor, který je čistě subjektivní. Super Duke je sportovec, Monster chuligán. Motor KTM se vzteká, Ducati duní. Na KTM se dá jezdit i pomalu, na Ducati se mi to nepodařilo. Ty emoce tam byly silnější než rozum. Proto já sám za sebe zvedám palec pro Itálii. 

Vyšlo v ČMN 36/2009


PŘEHLED ČLÁNKŮ
 Nebe a Peklo
ČMN 21/2017 - Petr Pour
Táhni a srůstej
ČMN 20/2017 - Petr Pour
 Do dodávky
ČMN 19/2017 - Petr Pour
Cestovat na motorce je radost i utrpení!
ČMN 18/2017 - David M. Bodlák
Hurá do dějin
ČMN 17/2017 - Petr Pour
Smutný úvod
ČMN 16/2017 - Petr Pour
Tunelem se nesvezem
ČMN 15/2017 - Petr Pour
 Nepopulárně populární
ČMN 14/2017 - Petr Pour
A přece se točí
ČMN 13/2017 - Petr Pour
Fóry na fórech
ČMN 12/2017 - Petr Pour
 Smutné zprávy
ČMN 11/2017 - Petr Pour
Vzhůru za dobrodružstvím
ČMN 10/2017 - Petr Pour
Aprílové nečasí
ČMN 9/2017 - Petr Pour
Smyslová záležitost
ČMN 8/2017 - Petr Pour
Smíšené pocity
ČMN 7/2017 - Petr Pour
Jednou veteránista, navždy veteránista
ČMN 6/2017 - Petr Pour
O začátku sezony
ČMN 5/2017 - Jan Rameš
Tak kterou?
ČMN 4/2017 - Petr Pour
O zimě
ČMN 3/2017 - Jan Rameš
To je fičák
ČMN 2/2017 - Petr Pour
Dakar navždy
ČMN 1/2017 - Petr Pour
Už zase po roce...
ČMN 26/2016 - Petr Pour
Úterní palivo
ČMN 25/2016 - Petr Pour
Zimní práce
ČMN 24/2016 - Petr Pour
Když prší štěstí
ČMN 23/2016 - Petr Pour
Gratulace Trophy týmu
ČMN 22/2016 - Petr Pour
Moderní technologie
ČMN 21/2016 - Petr Pour
Proti proudu času
ČMN 20/2016 - Petr Pour
Lovecká sezona
ČMN 19/2016 - Petr Pour
Prokletý kalendář
ČMN 18/2016 - Petr Pour
Další články »
© 1999 - 2017 Bikes Publishing s.r.o. | Všechna práva vyhrazena. | Vyrobila Bikes Media s.r.o.
Bez souhlasu provozovatele je zakázáno jakýmkoli způsobem šířit obsah tohoto webu.
Kalendář akcí | ČMN Shop | Záruční podmínky | Platba zboží | Osobní odběr | www.icmn.cz

Motozábava

21. - 22. října
28. října
3. - 4. listopadu
11. listopadu
.