---

V dobách minulých to byl hit, každý chtěl vidět šílence, kteří se na motocyklech prohánějí uvnitř ocelové koule. Jen v Československu byly v sedmdesátých a osmdesátých letech tři takovéto globusy. K tomu ještě připočítejte stěnu smrti - to je atrakce podobná, ale jezdí se „pouze“ ve válci a chybí tak jízda hlavou dolu.
Postupně ale zájem uvadal, jezdci nenacházeli své pokračovatele, až došlo k úplnému zániku této atrakce v českých zemích. To už ale neplatí. V Praze se našla parta nadšenců, kteří globus smrti opět postavili a dokonce v něm sami jezdí. Ono totiž pustit se do takového projektu chce hodně odvahy a co si budeme nalhávat, notnou dávku šílenství v krvi.

Jen pár na světě
V současnosti byste počet ocelových koulí vyplněných motorkáři na celém světě spočítali na prstech obou rukou. Několik jich je v sousedním Německu, a právě zde se s nimi seznámil autor té české, kaskadér Honza Holub. „Před pár lety jsme s Pavlem Korychem pracovali v Německu, a tam jsme se spřátelili s partou kluků, kteří globus smrti jezdili. Po pár zhlédnutých pádech jsme ale odmítali chodit na jejich představení,“ vzpomíná na první setkání motocyklový a filmový kaskadér.
To ale ještě nebyl impuls pro stavbu vlastního ocelového monstra. K myšlence se Honza vrátil až po několika letech. „Když jsem začal připravovat program pro Crazy Day (uskuteční se 1. 5. 2010, více na straně 29 – pozn. red.), hledal jsem ty nejbláznivější atrakce. Tehdy jsem si na globus vzpomněl.“ Jenže přivézt čtyřapůltunové monstrum by stálo šílené peníze. Proto vznikla idea postavit kouli vlastní a objednat si pouze jezdce. Ani to však nebylo schůdné, tak se Honza rozhodl, že začne v kouli jezdit sám.

Půl roku práce
Postavit přesný ocelový globus o průměru šest metrů není nikterak jednoduché. Sdílnost jiných provozovatelů atrakce je minimální a plány na internetu neseženete. Po půl roce stavby a zabrušování tisíců svárů se ale dílo podařilo. Letos na jaře tak mohlo dojít k obnovené premiéře.
Už při stavbě se k Honzovi přidal motardový závodník Roman Janošťák. Společně jsou po dlouhých letech dalšími pokračovateli disciplíny, ve které Češi svého času slavili řadu úspěchů. „Zatím jsme dva, ale časem bychom chtěli jezdit ve čtyřech,“ prozrazuje plány Honza Holub.

Nejtěžší je první rozjezd
Natrénovat jízdu v kouli není vůbec snadné. Důkazem jsou stovky zlomených řídítek a páček při bezpočtu pádů. Některé končí lehčími zraněními, některé jsou horší, ale žádný nesmí jezdce odradit. Jedině stálým ježděním se dá natrénovat.
K tomu se ale potřebujete vůbec rozjet. „To není jako na silnici, kde se dá kdykoliv zastavit. Tady jak se rozjedeš, musíš nabrat rychlost a jezdit. Jinak okamžitě padáš. Trvalo mi děsně dlouho, než jsem to poprvé zvládl,“ přiznává Honza. Tou správnou motivací byl parťák Roman, který se v kouli rozjel o den dříve.
První oficiální vystoupení proběhne právě při zmiňované show Crazy Day v květnu příštího roku. Do té doby ale na kluky ještě čekají hodiny strávené v kouli jak ježděním, tak třeba finálními úpravami globusu.
 

Fotogalerie

---