Text:
David M. Bodlák Fotografie:
DMB, Prospeed

Když jste na okruhu a prší vám, štve vás to, tedy pokud nepatříte mezi hrstků vodních nadšenců, kteří mají mokré pneumatiky a nějaké ty zkušenosti. No, a když je zase mega vedro, jako těchto pár dní, je to na jednu stranu parádní, a na druhou zase neskutečný záhul jak pro jezdce, tak i pro techniku.

A čím méně trénovaný jezdec, tím hůř. Kluci v boxech si alespoň mezi jízdami trochu vydechnou, ovšem v paddocku je to jako v líhni a lézt do jednodílné kombošky, nejlépe v celočerném provedení, to je vysloveně masochismus. Ovšem jsme na závodech a tady se neřeší, jaké je komu vedro, ale jaké jsou časy na trati. A tím spíš, když se jedná o jednodenní akci, kdy jsou dopoledne tréninky a kvalifikace a odpoledne se jede závod.

Tři pekelné hodiny

V Brně na všechny účastníky našeho seriálu čekaly čtyři dvacetiminutovky a prostoje mezi jízdami byly tentokráte nekonečné. Spolu s Prospeedem zde totiž jela i agentura Valentinos, která s sebou přivezla kromě vlastního cateringu i švýcarský mistrák, a tak se dopoledne trénovalo celkem v pěti skupinách, což znamenalo jeden a půl hodiny času mezi jízdami. Někomu to ale vyhovovalo a relativní klid před tříhodinovým endurance nakonec přišel vhod. Čtete správně, z původně avizovaných 200 km byl tentokráte vytrvalostní závod na tři hoďky, v rámci kterého ty nejrychlejší týmy zvládly 80 kol (kolik je to kilometrů, si schválně spočítejte...).

Pro dvoučlenné týmy masakr, takže obdiv patří především Supera Motors Teamu, za který startovali Petr Svoboda a Emanuel Lopez. Tihle kluci dojeli celkově z jedenatřiceti klasifikovaných týmů na 21. místě a v našem Cupu z toho bylo pěkné čtvrté místo. Těsně před nimi dojeli pelešáci na svých šestkových strojích, ale nutno podotknout, že ti byli tři, takže si mohli dopřát více odpočinku.

Kafíčko v průběhu závodu

Kdo si ale konečně mohl pořádně zazávodit, to byl Mirek Brůna. V Mostě mu při prvním endurance odjel parťák, Martin Holub, a tak startovat nemohl, ovšem v Brně se už kluci sešli a vzali si k sobě ještě Dana Weisse. A bylo z toho celkově 5. místo a v ČMN Prospeed Endurance Cupu zlato. Také byli z čemeňáků jediní, kdo zajel „best lap“ pod 2:10. Na sedmém místě celkově, druzí v ČMN klasifikaci, pak dojeli stříbrňáci, tedy Janus, Cibulka a nováček v jejich SilverRacing 2 týmu Paldus.

Tak trochu zklamaný ale opět odjížděl z Brna Eda Havíř. „V Mostě jsme s parťákem zapomněli na transponder, takže jsme to v půlce vzdali, do Brna jsme postavili tým nový, ale neklaplo to, opět selhal lidský faktor,“ říká Eda. Nováček Petr Spunar prý vydržel na trati 12 minut, Mára Rež, pro kterého to byl snad vůbec první endurance v jeho životě, nakroutil se svou kráskou z Boloňe dohromady 35 minut, a tak na Edu zbyla kupa času, což se prostě v jednom nedalo. A Eda si to dozávodil po svém.

Zatímco ostatní týmy bojovaly na vypečené trati, dal si v klídku cigárko, vypil kávičku a zlehka odpočatý vyrazil na trať na poslední půlhodinku, čímž se mu povedlo za tým dokroužit alespoň 40 kol. Navíc jel celý závod s blokem, protože se tu ve Schwantzovce vymáznul v půlce června, kdy už se konečně po letech dostal pod magickou hranici 2:20 a prý je zase těžké se s tím srovnat.

Za čtrnáct dní finále

Takové je ale okruhové jezdění a takový byl druhý vytrvalostní závod našeho seriálu. Poslední rozhodující klání nás čeká velmi brzy, již v pátek 24. července, a to opět v Mostě, takže pánové, laďte formu a stroje, již za čtrnáct dní se rozhodne o těch nejlepších z vás!